3.2 Hlasy obsahují noty

@translationof Voices contain music

Zpěváci potřebují ke zpívání hlasy, a LilyPond je potřebuje také: ve skutečnosti jsou všechny noty pro všechny nástroje zapsány v v notovém zápisu uvnitř hlasů. Hlas je v LilyPondu tím nejzákladnějším pojmem.

3.2.1 Slyším hlasy

@translationof I’m hearing Voices

Nejnižší, nejzákladnější a nejvnitřnější úrovně v LilyPondovském notovém zápisu jsou nazvány „Voice context“ (prostředí hlasu) nebo také jen „Voice“ (hlas). Hlasy jsou v jiných notačních programech někdy označovány jako „layer“ (úroveň).

Skutečně je úroveň hlasu tou jedinou, která opravdu může obsahovat noty. Pokud není otevřeně vytvořeno žádné prostředí hlasu, je jedno vytvořeno automaticky, jak to bylo ukázáno na začátku této kapitoly. Některé nástroje, jako je tomu například u hoboje, mohou zároveň zahrát jen jednu notu. Noty pro takové nástroje jsou jednohlasé a potřebují jen jeden hlas. Nástroje, které současně dokáží zahrát více not, jako klavír, naproti tomu často potřebují více hlasů, aby mohly popsat různé současně zaznívající noty s často rozdílnými rytmy.

Jeden hlas přirozeně může v jednom akordu obsahovat více not – takže kdy přesně je potřeba více hlasů? Podívejme se nejprve na tento příklad se čtyřmi akordy:

\relative { \key g \major <d' g>4 <d fis> <d a'> <d g> }

To lze vyjádřit tak, že se pro ukázání akordů použijí jednoduché špičaté závorky < ... >. A pro to je potřeba jen jednoho hlasu. Ale předpokládejme, že by Fis bylo vlastně osminovou notou, kterou následuje osminová nota G (jako průchodný tón k A)? Zde máme dvě noty, které začínají ve stejnou dobu, ale mají rozdílné doby trvání: čtvrťová nota D a osminová nota Fis. Jak by je šlo zapsat? Jako akord je napsat nejde, protože v jednom akordu musejí mít všechny noty stejnou délku. Ani nemohou být zapsány jako po sobě jdoucí noty, neboť začínají v ten samý čas. V takovém případě tedy potřebujeme dva hlasy.

Jak se to ale vyjádří v LilyPondovské skladbě?

Nejjednodušším způsobem, jak provést zápis částí s více než jedním hlasem na osnovu, je hlasy zapsat za sebou (pokaždé se závorkami { ... }), a pak je souběžně spojit špičatými závorkami (<<...>>). Obě části ještě dodatečně musejí být jedna od druhé odděleny dvěma zpětnými lomítky (\\), aby byly rozpoznány jako dva různé hlasy. Bez těchto oddělovačů by byly zapsány jako jeden hlas. Tato technika je obzvláště vhodná, když se jedná o noty, které jsou jako hudba především jednohlasé, v nichž se ale příležitostně sem tam vyskytují místa, která jsou vícehlasá.

Takto to vypadá, když jsou akordy rozděleny do dvou hlasů a k průchodnému tónu je ještě přidán legatový oblouček:

\relative { \key g \major % Voice = "1" Voice = "2" << { g'4 fis8( g) a4 g } \\ { d4 d d d } >> }

Všimněte si, že nožičky druhého hlasu nyní ukazují dolů.

Tady je jiný jednoduchý příklad:

\key d \minor % Voice = "1" Voice = "2" << { r4 g g4. a8 } \\ { d,2 d4 g } >> << { bes4 bes c bes } \\ { g4 g g8( a) g4 } >> << { a2. r4 } \\ { fis2. s4 } >>

Není nutné používat pro každý takt vlastní stavbu << \\ >>. U hudby s jen málo notami na takt to může zdrojový soubor udělat čitelnějším, ale když se v jednom taktu vyskytuje mnoho not, může být lepší napsat každý hlas odděleně, jako zde:

<< \key d \minor \relative { % Voice = "1" r4 g' g4. a8 | bes4 bes c bes | a2. r4 | } \\ \relative { % Voice = "2" d'2 d4 g | g4 g g8( a) g4 | fis2. s4 | } >>

Tento příklad má jen dva hlasy, ale stejné stavby lze použít, když máme tři nebo více hlasů, tak, že přidáme více oddělovačů, zpětných lomítek.

Hlasová prostředí nesou názvy "1", "2" atd. V každém z těchto prostředí je nastaven svislý směr nožiček, legatových obloučků, ligatur, značek pro dynamiku atd. tak, jak se patří.

\new Staff \relative { % Main voice c'16 d e f % Voice = "1" Voice = "2" Voice = "3" << { g4 f e } \\ { r8 e4 d c8~ } >> | << { d2 e } \\ { c8 b16 a b8 g~ 2 } \\ { s4 b c2 } >> | }

Tyto hlasy jsou všechny odděleny od hlavního hlasu, který obsahuje noty mimo stavbu << .. >>. Pojmenujme ji souběžná stavba. Ligatury a legatové obloučky mohou dohromady spojovat pouze noty uvnitř těchže hlasů a nemohou tedy přesahovat do souběžné stavby a ze souběžné stavby. Obráceně platí, že současné hlasy z vlastní souběžné stavby ve stejné notové osnově jsou týmiž hlasy. Na všechny souběžné stavby se vztahují i jiné s prostředím hlasu spojené vlastnosti. Zde je stejný příklad, ale s různými barvami a hlavičkami not pro každý hlas. Všimněte si, že změny v jednom hlasu se nevztahují na jiné hlasy, ale nadále trvají v tomtéž hlase a jsou v něm přítomny ještě později. Všimněte si také, že spojené noty mohou být rozděleny přes stejný hlas do dvou staveb, jak je to ukázáno zde na modrém trojúhelníkovém hlase.

\new Staff \relative { % Main voice c'16 d e f << % Bar 1 { \voiceOneStyle g4 f e } \\ { \voiceTwoStyle r8 e4 d c8~ } >> | << % Bar 2 % Voice 1 continues { d2 e } \\ % Voice 2 continues { c8 b16 a b8 g~ 2 } \\ { \voiceThreeStyle s4 b c2 } >> | }

Příkazy \voiceXXXStyle jsou tu především k tomu, aby se používaly v vzdělávacích dokumentech, jako je tento. Mění barvu notové hlavičky, nožičky a trámce, a dodatečně podobu notové hlavičky, takže se hlasy dají snadno od sebe rozlišit. První hlas je nastaven jako červený kosočtverec, druhý hlas je nastaven jako modrý trojúhelník, třetí hlas je nastaven jako zelený kruh s křížkem a čtvrtý hlas (který tu použit není) má tmavěčervený kříž. \voiceNeutralStyle (zde také není použit) změny vrací zpět na výchozí styl. Později bude ukázáno, jak mohou být příkazy, jako je tento, vytvářeny samotným uživatelem. Podívejte se také na Viditelnost a barva předmětů a Použití proměnných pro ladění.

Vícehlasost nemění vztahy not uvnitř bloku \relative. Každá nota je nadále počítána ve vztahu k předchozí notě, nebo poměrně k první notě předchozího akordu. Tak například zde je spočítáno

\relative c' { NoteA << < NoteB NoteC > \\ NoteD >> NoteE }

NoteB se zřetelem na NoteA
NoteC se zřetelem na NoteB, ne noteA;
NoteD se zřetelem na NoteB, ne NoteA nebo NoteC;
NoteE se zřetelem na NoteD, ne NoteA.

Jinou možností je umístit příkaz \relative na začátek před každý hlas. To se nabízí, když jsou hlasy od sebe ve větší vzdálenosti. Může to být, když jsou noty v hlasech široce odděleny, přehlednější.

\relative c' { NoteA ... }
<<
  \relative c'' { < NoteB NoteC > ... }
\\
  \relative g' { NoteD ... }
>>
\relative c' { NoteE ... }

Pojďme konečně rozebrat hlasy ve složitějším kuse hudby. Zde jsou noty prvních dvou taktů Chopinových Deux Nocturnes, Op. 32. Tento příklad bude později použit v této a další kapitole, aby na něm byly názorně ukázány různé techniky, jak vytvářet noty. Proto si na tomto místě v kódu nevšímejte čehokoli, co by vám přišlo záhadné, a soustřeďte se jen na noty a hlasy. Složitější věci budou vysvětleny v pozdějších částech.

Směr nožičky se často používá k tomu, aby se ukázala souvislost dvou souběžných melodií. Zde ukazují nožičky všech horních not nahoru a nožičky všech dolních not dolů. To je první známkou toho, že je potřeba více než jeden hlas.

Ale skutečná nezbytnost více hlasů nadejde teprve tehdy, když současně zaznívají různé noty, které začínají ve stejnou dobu, mají rozdílné doby trvání. Podívejte se na noty, jež začínají na třetí době prvního taktu. As je tečkovaná čtvrťová nota, F je čtvrťová nota a Des je půlová nota. Nemohou být zapsány jako akord, protože všechny noty jednoho akordu mají stejnou dobu trvání. Nemohou být ale zapsány ani jako jdoucí po sobě, protože musí začínat v tutéž dobu. Tato část taktu potřebuje tři hlasy, a běžně se zapisují tři hlasy pro celý takt, jak je to vidět na příkladu níže; kde jsou použity různé hlavičky not a barvy pro různé hlasy. Ještě jednou: Zdrojový kód pro tento příklad bude později vysvětlen znovu, proto si nevšímejte ničeho, čemu zde nemůžete porozumět.

Pokusme se tedy tyto noty zapsat od začátku. Jak je zde vidět, je tu obsaženo několik potíží. Začneme, jak jsme se to naučili, pomocí konstrukcí << \\ >>, kterou zapíšeme tři hlasy prvního taktu:

\new Staff \relative { \key aes \major << { c''2 aes4. bes8 } \\ { aes2 f4 fes } \\ { <ees c>2 des } >> | <c ees aes c>1 | }

Směr notové nožičky je přiřazen automaticky; hlasy s lichým číslem nesou nožičky nahoru, sudé mají nožičky dolů. Nožičky pro hlasy 1 a 2 jsou správně, ale nožičky třetího hlasu by v tomto příkladu měly vlastně ukazovat dolů. Můžeme to opravit jednoduše tak, že vypustíme třetí hlas, přeskočíme jej a noty umístíme do čtvrtého hlasu. To se udělá jednoduše přidáním páru \\.

\new Staff \relative { \key aes \major << % Voice one { c''2 aes4. bes8 } \\ % Voice two { aes2 f4 fes } \\ % Omit Voice three \\ % Voice four { <ees c>2 des } >> | <c ees aes c>1 | }

Vidíme, že se tím mění směr nožiček, ale ukazuje se jiný problém, na který se někdy při více hlasech narazí: Nožičky not jednoho hlasu se mohou střetávat s nožičkami jiného hlasu. LilyPond dovoluje notám různých hlasů, aby se nacházely ve stejné svislé poloze, za předpokladu že nožičky ukazují v opačných směrech, a třetí a čtvrtý hlas pak umísťuje tak, aby pokud možno k vzájemnému střetu nedocházelo. Obvykle to pracuje dobře, ale v tomto případě jsou noty nejnižšího hlasu zřetelně nedobře umístěny. LilyPond nabízí několik různých způsobů, jak vodorovnou polohu not přizpůsobit. Nejsme však ještě tak daleko, abychom tyto funkce mohli použít. Proto tento problém odložíme na později; viz vlastnost force-hshift v Oprava překrývajících se not.

Podívejte se také na

Notace: (notation)Více hlasů section ‘Více hlasů’ in Doporučení pro notový zápis.

3.2.2 Přesně vyjádřené začátky hlasů

@translationof Explicitly instantiating voices

Prostředí hlasů lze vytvářet i ručně uvnitř bloku << >> pro vytvoření vícehlesé hudby. Pomocí příkazů \voiceOne až \voiceFour lze ke každému hlasu přidat odpovídající chování svislého posunu a požadované směry nožiček, legatové obloučky a jiné předměty. V delších notových zápisech je tento způsob čistší, protože dovoluje, aby byly hlasy odděleny a aby se jim daly popisnější názvy.

Stavba << \\ >>, kterou jsme použili v předchozím úryvku:

\new Staff {
  \relative {
    << { e'4 f g a } \\ { c,4 d e f } >>
  }
}

ist identisch mit

\new Staff <<
  \new Voice = "1" { \voiceOne \relative { e'4 f g a } }
  \new Voice = "2" { \voiceTwo \relative { c'4 d e f } }
>>

Obojí výše by vytvořilo následující notový obraz:

Příkazy \voiceXXX nastavuje směr nožiček, legata ligatury, artikulace, textové poznámky, tečkování tečkovaných not a prstoklady. \voiceOne a \voiceThree nechají tyto předměty ukazovat nahoru, \voiceTwo a \voiceFour je naproti tomu nechají ukazovat dolů. Tyto příkazy rovněž vytvářejí vodorovný posun pro každý hlas, když se vyžaduje vyvarování se střetům notových hlaviček. Příkaz \oneVoice nastavení vrací na obvyklou hodnotu pro jeden hlas.

Podívejme se na některých jednoduchých příkladech, jaký přesně mají příkazy \oneVoice, \voiceOne a voiceTwo účinek na text, obloučky a označení dynamiky:

\relative { % Default behavior or behavior after \oneVoice c'4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c | }

\relative { \voiceOne c'4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c | \oneVoice c,4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c | }

\relative { \voiceTwo c'4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c | \oneVoice c,4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c | }

Nyní se podívejme na tři různé způsoby zápisu té samé pasáže vícehlasé hudby, z nichž každý má své výhody za jiných okolností. Použijeme k tomu příklad z předchozí části.

Výraz, který se vyskytuje přímo uvnitř << >>, náleží hlavnímu hlasu (ale všimněte si not ve stavbě << \\ >>). Toto je užitečné, když se objeví dodatečné hlasy, zatímco hlavní hlas pokračuje. Zde je lepší verze našeho příkladu z předchozí části. Hlavičky not ve tvaru červeného diamantu ukazují, že se hlavní hlas nachází v prostředí jednotlivého hlasu. Tím se může frázovací oblouček malovat nad ně.

\new Staff \relative { \voiceOneStyle % The following notes are monophonic c'16^( d e f % Start simultaneous section of three voices << % Continue the main voice in parallel { g4 f e | d2 e) | } % Initiate second voice \new Voice { % Set stems, etc., down \voiceTwo r8 e4 d c8~ | 8 b16 a b8 g~ 2 | } % Initiate third voice \new Voice { % Set stems, etc, up \voiceThree s2. | s4 b4 c2 | } >> }

Hlouběji vnořené vícehlasé stavby jsou možné, a pokud se hlas objeví jen krátce, může to být přirozenější způsob sázení not:

\new Staff \relative { c'16^( d e f << { g4 f e | d2 e2) | } \new Voice { \voiceTwo r8 e4 d c8~ << { c8 b16 a b8 g~ 2 | } \new Voice { \voiceThree s4 b4 c2 | } >> } >> }

Tento způsob krátkodobého vnoření nových hlasů je užitečný, když jsou vícehlasé jen malé části hudby. Ale když je vícehlasá celá osnova, je většinou jasnější použití více hlasů v celé osnově. Tady se dají místa, kde se hlas nevyskytuje, přeskočit pomocí neviditelných not, jako je tomu zde:

\new Staff \relative << % Initiate first voice \new Voice { \voiceOne c'16^( d e f g4 f e | d2 e) | } % Initiate second voice \new Voice { % Set stems, etc, down \voiceTwo s4 r8 e4 d c8~ | 8 b16 a b8 g~ 2 | } % Initiate third voice \new Voice { % Set stems, etc, up \voiceThree s1 | s4 b c2 | } >>

Notové sloupce

Hustě zapisované noty v akordu, nebo noty vyskytující se ve stejnou dobu ale v různých hlasech, jsou uspořádány do dvou, někdy i do více, sloupců, aby se zabránilo překrytí hlaviček not. Označují se jako notové sloupce. Každý hlas má svůj vlastní sloupec, a příkaz pro posun závislý na hlase (ang. shift) se na notový sloupec použije, jestliže by jinak došlo ke střetu. To ukazuje příklad výše. Ve druhém taktu je C druhého hlasu posunuto doprava, ve vztahu k D v prvním hlasu, a v posledním akordu je C v třetím hlasu posunuto doprava, ve vztahu k jiným hlasům.

Příkazy \shiftOn, \shiftOnn, \shiftOnnn a \shiftOff určují stupeň, k němuž se mají noty a akordy hlasu posunout, když se nedá vyhnout střetu jinak. Ve výchozím nastavení se vnější hlasy nastavují (obyčejně jde o hlasy jedna a dva) tak, že mají stanoveno \shiftOff, zatímco pro vnitřní hlasy (tři a čtyři) je stanoveno \shiftOn. Když se použije posunutí, posunou se hlasy jedna a tři doprava a hlasy dva a čtyři doleva.

\shiftOnn a \shiftOnnn stanovují další úrovně posunu, které mohou být stanoveny krátkodobě kvůli vyřešení střetů ve složitých situacích. Podívejte se také na Příklady ze života.

Notový sloupec může obsahovat jen jednu notu (nebo jeden akord) hlasu s nožičkami nahoru a jednu notu (nebo jeden akord) hlasu s nožičkami dolů. Pokud jsou na témže místě umístěny noty dvou hlasů, které mají své nožičky v tomtéž směru, a u obou hlasů není žádný posun, nebo je stanoven stejný posun, je vydáno hlášení o chybě „Příliš mnoho střetávajících se notových sloupců“.

Podívejte se také na

Notace: (notation)Více hlasů section ‘Více hlasů’ in Doporučení pro notový zápis.

3.2.3 Hlasy a zpěvy

@translationof Voices and vocals

Notový zápis vokální hudby má své vlastní obtíže, je totiž potřeba spojení dvou výrazů: not a textu. Pozor: Textu písně se v angličtině říká „lyrics“.

Již jste viděli příkaz \addlyrics{}, s nímž lze dobře vytvářet jednoduché osnovy. Tento způsobem je ale docela omezený. U složitějších not se musí text písně začít novým prostředím Lyrics (pomocí příkazu \new Lyrics) a přesně spojit text s notami určitého hlasu příkazem \lyricsto{} tak, že se použije označení přiřazené hlasu.

<< \new Voice = "one" { \relative { \autoBeamOff \time 2/4 c''4 b8. a16 | g4. f8 | e4 d | c2 | } } \new Lyrics \lyricsto "one" { No more let | sins and | sor -- rows | grow. | } >>

Všimněte si, že text k notám může být spojen jedině s prostředím Voice, ne s prostředím Staff. V tomto případě je také nutné přesně vytvořit prostředí osnovy Staff a hlasu Voice, aby všechno fungovalo.

Automatické trámce, jež LilyPond používá ve výchozím nastavení, pracují dobře pro instrumentální hudbu, ale ne tak dobře v případě hudby s textem, kde se trámce nepožadují buď vůbec, nebo se jich užívá na ukázání melismat v textu písně. V příkladu výše se používá příkaz \autoBeamOff k vypnutí automatických trámců (ang. beam).

Chceme použít dřívější příklad Judas Maccabæus na znázornění těchto průžných technik pro texty písní. Příklad byl předělán tak, aby se teď dosadily proměnné, aby byl oddělen text a noty od stavby notového zápisu. Byla dodatečně přidána závorka sborového notového zápisu. Text písně se musí zadat s \lyricmode, aby byl vykládán jako text a ne jako noty.

global = { \key f \major \time 6/8 \partial 8 } SopOneMusic = \relative { c''8 | c8([ bes)] a a([ g)] f | f'4. b, | c4.~ 4 } SopOneLyrics = \lyricmode { Let | flee -- cy flocks the | hills a -- dorn, __ } SopTwoMusic = \relative { r8 | r4. r4 c'8 | a'8([ g)] f f([ e)] d | e8([ d)] c bes' } SopTwoLyrics = \lyricmode { Let | flee -- cy flocks the | hills a -- dorn, } \score { \new ChoirStaff << \new Staff << \new Voice = "SopOne" { \global \SopOneMusic } \new Lyrics \lyricsto "SopOne" { \SopOneLyrics } >> \new Staff << \new Voice = "SopTwo" { \global \SopTwoMusic } \new Lyrics \lyricsto "SopTwo" { \SopTwoLyrics } >> >> }

Toto je základní stavba pro všechny notové zápisy sboru. Je možné přidat více velkých osnov, když jsou potřeba. Ke každé velké osnově je možné přidat více hlasů, je možné přidat více slok k textu, a konečně lze proměnné rychle přesunout do vlastního souboru, když by se staly příliš dlouhými.

Zde příklad prvního řádku chorálu se čtyřmi slokami pro smíšený sbor. V tomto případě je text pro všechny čtyři hlasy stejný. Všimněte si, jak se dosazují proměnné, aby od sebe oddělily obsah (noty a text) a formu (notový zápis). Byla dosazena proměnné, aby přijala prvky, které se objevují na obou, osnovách, totiž druh taktu a tóninu. Taková proměnná se často označuje „global“.

keyTime = { \key c \major \time 4/4 \partial 4 } SopMusic = \relative { c'4 | e4. e8 g4 g | a4 a g } AltoMusic = \relative { c'4 | c4. c8 e4 e | f4 f e } TenorMusic = \relative { e4 | g4. g8 c4. b8 | a8 b c d e4 } BassMusic = \relative { c4 | c4. c8 c4 c | f8 g a b c4 } VerseOne = \lyricmode { E -- | ter -- nal fa -- ther, | strong to save, } VerseTwo = \lyricmode { O | Christ, whose voice the | wa -- ters heard, } VerseThree = \lyricmode { O | Ho -- ly Spi -- rit, | who didst brood } VerseFour = \lyricmode { O | Tri -- ni -- ty of | love and pow'r } \score { \new ChoirStaff << \new Staff << \clef "treble" \new Voice = "Sop" { \voiceOne \keyTime \SopMusic } \new Voice = "Alto" { \voiceTwo \AltoMusic } \new Lyrics \lyricsto "Sop" { \VerseOne } \new Lyrics \lyricsto "Sop" { \VerseTwo } \new Lyrics \lyricsto "Sop" { \VerseThree } \new Lyrics \lyricsto "Sop" { \VerseFour } >> \new Staff << \clef "bass" \new Voice = "Tenor" { \voiceOne \keyTime \TenorMusic } \new Voice = "Bass" { \voiceTwo \BassMusic } >> >> }

Podívejte se také na

Notace: (notation)Notový zápis zpěvu section ‘Notový zápis zpěvu’ in Doporučení pro notový zápis.

This document was generated by gub on July 13, 2020 using texi2html 1.82.

Jiné jazyky: English, català, deutsch, español, français, magyar, italiano, 日本語, nederlands.
O automatickém výběru řeči.