2.4 Poslední úpravy

@translationof Final touches

Toto je poslední kapitola cvičení. Zde se má předvést, jak se u jednoduchých děl uplatňují poslední úpravy. Současně slouží jako úvod pro zbytek příručky.

2.4.1 Pořádání děl pomocí proměnných

@translationof Organizing pieces with variables

Když se všechny ty složky, o kterých se mluvilo, spojí ve větší soubory, stanou se i hudební výrazy o hodně většími. Ve vícehlasých souborech s mnoha osnovami to může vypadat velmi neuspořádaně. Zmatek je ale možné velmi zřetelně omezit, když se vymezí a používají Proměnné.

Proměnné (označované i jako značky nebo makra) mohou pojmout část not. Vymezují se tak, jak je popsáno následně:

označenéNoty = { … }

Obsah hudebního výrazu označenéNoty se pak může opět použít později tím, že se před ně zapíše obrácené lomítko (\označenéNoty), přesně tak, jak se to dělá u každého příkazu LilyPond.

violin = \new Staff { \relative { a'4 b c b } } cello = \new Staff { \relative { \clef "bass" e2 d } } { << \violin \cello >> }

V názvech proměnných mohou být použita jen písmena abecedy, žádná čísla nebo čárky.

Proměnné se musejí vymezit před vlastním hudebním výrazem. Potom se ale mohou používat libovolně často, jakmile už jednou byly vymezeny. Mohou být dokonce ustaveny, aby později v souboru vytvořily novou proměnnou. Tím se dá písemná práce ulehčit, když se skupiny not často opakují.

tripletA = \tuplet 3/2 { c,8 e g } barA = { \tripletA \tripletA \tripletA \tripletA } \relative c'' { \barA \barA }

Tyto proměnné se dají používat i pro mnoho dalších předmětů, například:

Šířka = 4.5\cm
Name = "Tim"
aPětPapír = \paper { paperheight = 21.0 \cm }

Podle souvislostí lze takovou značku používat na různých místech. V následujícím příkladu je ukázáno použití právě vymezené značky:

\paper {
  \aPětPapír
  line-width = \Šířka
}

{
  c4^\Name
}

2.4.2 Přidání názvu

@translationof Adding titles

Název, skladatel, číslo opusu a podobné údaje se vkládají do prostředí \header. Toto prostředí se nachází mimo hudební výrazy, většinou se prostředí \header vkládá přímo do čísla verze.

\version "2.21.3"

\header {
  title = "Symphony"
  composer = "Já"
  opus = "Op. 9"
}

{
  … Noty …
}

Když je soubor přeložen, jsou název a hudební skladatel nadepsáni nad noty. Více informací o úvodním listu se nachází v kapitole (notation)Vytvoření názvu section ‘Vytvoření názvu’ in Doporučení pro notový zápis.

2.4.3 Absolutní označení not

@translationof Absolute note names

Až doteď jsme vždy používali \relative, abychom určili výšky tónů. To je nejjednodušší způsob zadávání u většiny not. Je ale ještě jiná možnost, jak popsat výšky tónů: pomocí absolutního označení.

Když se \relative vypustí, vykládají se všechny výšky tónů LilyPondu jako absolutní hodnoty. c' je potom vždy jednočárkovaným C, b je vždy malým h pod jednočárkovaným C, a g, je vždy velkým G – tedy notou na poslední lince v basovém klíči.

{ \clef "bass" c'4 b g, g, | g,4 f, f c' | }

Zde je stupnice přes čtyři oktávy:

{ \clef "bass" c,4 d, e, f, | g,4 a, b, c | d4 e f g | a4 b c' d' | \clef "treble" e'4 f' g' a' | b'4 c'' d'' e'' | f''4 g'' a'' b'' | c'''1 | }

Jak můžete vidět, musí se napsat velmi mnoho odsuvníků (jednoduchých uvozovek), když se melodie zapisuje v sopránovém klíči. Podívejte se například na tento Mozartův zlomek:

{ \key a \major \time 6/8 cis''8. d''16 cis''8 e''4 e''8 | b'8. cis''16 b'8 d''4 d''8 | }

Všechny tyto odsuvníky činí zdrojový text špatně čitelný a jsou možným zdrojem chyb. Pomocí příkazu \relative je tento příklad mnohem jednodušeji čitelný:

\relative { \key a \major \time 6/8 cis''8. d16 cis8 e4 e8 | b8. cis16 b8 d4 d8 | }

Když člověk udělá chybu kvůli značce pro oktávu (' nebo ,) v režimu \relative, dá se najít velice rychle, protože mnohé noty budou po sobě v nesprávné oktávě. V absolutním režimu naproti tomu není jednotlivá chyba tak zřetelná, a proto se nedá tak snadno najít.

Přese všechno je absolutní režim dobrý pro noty s velmi velkými skoky a především pro počítačem vytvářené soubory LilyPondu.

2.4.4 Po cvičení

@translationof After the tutorial

Když jste zvládli toto cvičení, měli byste se nejlépe sami pokusit napsat několik kousků. Začněte s předlohami a jednoduše do nich přidejte několik svých not. Kdybyste potřeboval cokoliv, o čem se v cvičení nemluvilo, podívejte se na část Doporučení k notovém zápisu, počínaje section ‘hudebním notovým zápisem’ in ,notation,Doporučení pro notový zápis. Pokud budete chtít napsat noty pro nějaký nástroj nebo soubor, pro který není žádná předloha, podívejte se na Rozšíření příkladů.

Když už jste napsal několik krátkých skladeb, přečtěte si zbytek příručky k učení se (Kapitola 3 až 5). Přirozeně můžete ihned číst dále. Další kapitoly jsou ale napsány s předpokladem, že ovládáte zadávací jazyk LilyPondu. Další kapitoly také můžete zběžně prohlédnout a pak se k nim opět vrátit, až získáte nějaké zkušenosti s notovým zápisem.

V tomto cvičení, stejně tak jako v celé příručce k učení se, se na konci každé části nachází část Podívejte se také na, kde se nacházejí odkazy na jiné části. Tyto odkazy byste po prvním přečtení neměl následovat; teprve až si přečtete celou příručku k učení se, můžete v případě potřeby následovat těchto odkazů, abyste si prohloubili vědomosti k námětu.

Nyní si, prosím, přečtěte Přehled o příručkách, jestliže jste to až doteď neudělal. O LilyPondu je závratné množství informací, takže začátečníci se jich hned správně nedopátrají. Když strávíte byť jen několik minut čtením této části, můžete si ušetřit hodiny hledání na nesprávných místech provázené pocity marnosti!

This document was generated by gub on July 13, 2020 using texi2html 1.82.

Jiné jazyky: English, català, deutsch, español, français, magyar, italiano, 日本語, nederlands.
O automatickém výběru řeči.